V posledních měsících média informovala o ekonomických problémech Řecka. Pojďme se tedy podívat hlouběji na samotné kořeny nyní medializovaného problému.
Řecko bylo v letech 1967-1974 nedemokratickým státem. U moci v této době stála proamericky orientovaná vojenská vláda. Až po roce 1974 se začala rodit moderní řecká historie – úplně od samých základů. Je nutné připomenout že v této době již ostatní evropské země měly silně rozvinuté a zaběhlé ekonomiky.
Do roku 1981 byla celá ekonomika Řecka v rukou několika miliardářů a převážná většina obyčejných lidí byla velmi chudá. Právě v roce 1918 došlu k průlomu a do čela vlády se dostali socialisté vedení Andreasem Papandreasem. Aby se odměnili lidem – svým voličům – pustili se ihned do mnoha projektů, ovšem bez důkladnější dlouhodobé ekonomické rozvahy. Aby dostáli svým slibům, když peníze začaly docházet, začali si půjčovat od ostatních států. To je v podstatě v pořádku, ovšem pokud je tento systém pod důslednou kontrolou.
Do roku 1999 narostl dluh Řecka na sumu 170 biliónů EUR. Je to hodně vysoké – ale ještě akceptovatelné číslo. Většina peněz byla navíc použita na obnovu země, na vojenské účely apod. Možná ne vždy zodpovědně, ale doposud se situace obešla bez skandálů.
Dnes celkový dluh Řecka vůči nejrůznějším finančním institucím činí téměř 320 biliónů EUR. Tento extrémně vysoký dluh narostl v průběhu posledních 5ti let, po skončení Olympiády v létě 2004. V letech 2003 a 2004 se do her investovalo příliš překotně – čas tlačil, tak se velké sumy utrácely bez jasně stanovených pravidel.
Brzy na veřejnost vyplulo i několik skandálů. Vícero zahraničních firem, například jako německý Siemens, prodalo technické zařízení za vyšší ceny než obvykle, pravda ovšem za vydatné podpory některých řeckých politiků.
Buhužel korupční rozhazování pokračovalo i po skončení Olympijských her. Nebyla jasně specifikovaná pravidla při zadávání veřejných zakázek a i v případě, že pravidla byla daná, převážně se nedodržovala.
Další z z příčin současné sitace je extrémně přebujelý státní aparát, který zaměstnával tisíce schopných, ale také neschopných státních úředníků. Neexistovala cesta jak se těch neschopných zbavit, nebo je alespoň potrestat za chyby, kterých se dopouštěli. A byly to chyby za miliardy. Místo toho si odpracovali pár let, často méně než 20 a odešli na „zasloužený“ důchod s tučnou rentou.
Daňový systém nebyl správný ani spravedlivý. Daňový kontroloři často pracovali nejvíce pro svůj prospěch a obyčejně mnohem méně než jim určovala povinnost. V mnoha případech bylo totiž jednodušší zaplatit kontrolorovi než zaplatit daně.
Toto jsou hlavní příčiny současné ekonomické situace, ale samozřejmě, bylo tam i mnoho dalších, menších. Mnoho „termitů“ se pustilo do dna slabé dřevěné bárky řecké ekonomiky, zatímco „velcí potkani“ ničili nejvíce prosperující části státní produkce.
Od října 2009 je v čele státu nová vláda pod vedením Georgiose Papandea (syna Adrease Papandrea), která se pokouší pevně uchopit kormidlo lodě mířící přímo ke skalám.
Yiannis Iliopoulos
13.4.2010
