Před několika dny, když jsem se vracel domů, zaslechl jsem v rádiu, že Slovensko poskytne finanční pomoc Řecku. Připomnělo mi to bajku o dobrosrdečném mravencovi z džungle, který se vydal do nemocnice darovat krev, protože slon a nosorožec po vzájemné srážce krváceli....
Aby se nám podařilo objasnit celou situaci, je důležité v této souvislosti zmínit některé významné detaily týkající se mezinárodního bankovního systému.
Ekonomika každé země je sledována takovými institucemi jako je Evropská banka a Mezinárodní měnový fond (MMF) ve Washingtonu DC. Ekonomické parametry jednotlivých zemí jsou též kalkulovány soukromými finančními společnostmi. Ze středu gigantů zmíním americký Goldman Sachs (1) či anglický Moody’s, Fitch a jiné. Společně jedním slovem jsou označovány jako “trhy”, protože jejich úlohou je vytvářet peníze tím, že vlastně „pracují“ s penězi. Pravidelně sledují a hodnotí jak úroveň ekonomik jednotlivých zemí, tak i sílu jejich bank.
S ohledem na počet „bodů”, které každá ekonomika získá, jsou potom jednotlivé země zařazeny v jejich žebříčcích od nejsilnější po nejslabší. V této škále zabírala řecká ekonomika 30. pozici.
V čele nejsilnějších evropských ekonomik stojí německá ekonomika. Faktem je, že všechny země si - buď na svoje investice, nebo na pokrytí svých výdajů - půjčují a výjimkou není ani Německo. Avšak, jak si Němci půjčují, činí tak s úrokem 3%. Samozřejmě, země, která si potřebuje půjčit peníze, zvažuje a volí vlastní strategii prodeje státních dluhopisů, které ať už s kratší nebo delší lhůtou splatnosti, mohou odkoupit nejen „trhy“ ale v podstatě – prostřednictvím svých zástupců – kdokoliv, například penzijní společnosti a pod.
Tento 3% úrok je základním úrokem v eurozóně. Navýšení nad tuto hranici se nazývá spread - (obvyklé obchodní rozpětí mezi cenou (výnosem) za přijetí a cenou (výnosem) za poskytnutí jednodenního mezibankovního vkladu v dané měně).
Například, v Itálii byl spread okolo 0,6 % což znamená, že když si Itálie chce půjčit peníze, celkový úrok je 3,6%.
Zvláštní je, že „trhy”, které zodpovídají za sledování a hodnocení jednotlivých ekonomik, jsou zároveň ty stejné, které peníze půjčují (2). Využívají kapitál svých investorů a nakupují dluhopisy. Mají tedy zájem dosáhnout co největší profit (lepší úrok). Někteří je nazývají spekulanty, i když já osobně nesouhlasím s takovýmto pojmenováním, jejich prací je totiž vytvářet peníze tím, že využívají peníze.
V průběhu ledna 2009 byl spread Řecka okolo 1,2%. V listopadu 2009 se ještě držel na stejné úrovni, avšak potom se rozběhla hra spekulantů. V důsledku velmi negativních zpráv o stavu řecké ekonomiky (třeba podotknout, že ne celkem bezdůvodných), byl spread stanoven na 3,5% (tj. celkový úrok 6,5%). To je opravdu neuvěřitelné číslo, když se zamyslíme nad tím, že země jako Libanon nebo Venezuela si půjčují s 2% úrokem (celkově 5%). Je teda zřejmé, že tu nemáme co do činění s problematickou řeckou ekonomikou, ale s bojem mezi americkým dolarem a eurem. Padající řecká ekonomika, sebou tahá dolů i hodnotu eura. Toto byl začátek „řeckého problému“.
Zároveň vznikly obavy, že Řecko bude jen první z dlouhé řady zemí s problematickými čísly – v čele s Itálií, Španělskem a Portugalskem.
Když celý tento problém nastal, řecká diplomacie dokázala, že EU není schopna ochránit jednoho ze svých členů před útoky spekulantů. Na druhé straně, Řecko nebylo schopné chránit se samo, protože nemohlo přikročit k devalvaci eura.
Po třech měsících rokování, když EU byla názorově blízko rozpadu na dvě části, se nakonec 11. dubna 2010 v Bruselu rozhodlo, že EU POSKYTNE Řecku půjčku. Následně v úterý, 13. dubna požádalo Řecko „trhy“ o půjčku ve výši 1,5 biliónu Eur a dostalo ji s úrokem 5,9%. Nabídka však dosahovala výši 8,5 biliónu. Spekulanti se předbíhali o to, komu se podaří poskytnout peníze jako prvnímu. Samozřejmě, to byl výhodný obchod pro všechny – země mohly nakoupit dluhopisy za 4-4,5% a prodat je za 5,9%. Pravděpodobně toto jsou ty peníze, které „dali“ Řecku.
Rozhodnutí EU mělo několik nejasných stránek, jako například výši úroku, za který by byla půjčka poskytnuta v případě, kdyby o ni Řecko požádalo. Dále, nebyl vytvořen žádný mechanismus, jak se dostat k těmto penězům, avšak musely být vytvořeny dohody mezi Řeckem a zeměmi, které byly ochotny půjčku poskytnout. A třetím, nejnegativnějším bodem byl fakt, že EU měla poskytnout jen dvě třetiny z celkové výše půjčky a zbytek, tj. 33 % měl dát Mezinárodní měnový fond. Začátkem roku 2010 tak EU, které některé členské země stojí mimo Eurozóny, akceptovala fakt, že není schopná ochránit jedno ze svých „dětí“, které se dostalo na nesprávnou cestu. Evropané tak viděli, že společný stát a společná měna pomohli jen bohatým průmyslovým zemím severu ale ne chudým polnohospodářsky zaměřeným zemím jihu, které produkují jen „drobečky“.
(1) Goldman Sachs a především jeho prezident Paulson byli v pondělí 19. dubna 2010 obviněni v USA z podvodu vůči svým investorům.
(2) Tyto korporace fungují jako akciové společnosti v daňové oblasti, kterou spravují vlády jednotlivých zemí. Je skutečně na zamyšlení, že jejich čistý zisk je zdaňovaný jen 5% ! Možná to ale není až tak zvláštní když uvážíme, že tyto korporace jsou vlastníky nejpopulárnějších médií na světě. A už vůbec ne, když vezmeme v úvahu i fakt, že poskytují finance všem stranám během voleb! Jaký úžasný svět!
Statistika Evropské unie za rok 2009
22. dubna 2010 se na stránce Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/) objevila statistika ekonomických ukazatelů jednotlivých zemí Eurozóny za rok 2009. V této statistice jsou zařazeny i země s největšími a nejmenšími procentuálními deficity hrubého domácího produktu (HDP = GDP), jako i další různá porovnání s předchozími roky.
Tento zajímavý dokument najdete pod linkem:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/2-22042010-BP/EN/2-22042010-BP-EN.PDF
Upozorňujeme především na první dva odstavce pod první tabulkou.
Yannis Iliopoulos
21.4.2010
