Dominikánská republika

Romantická dovolená na jedné z perel Karibiku. Najdete zde překrásné písčité pláže, blankytně modré teplé moře a příjemné tropické podnebí s nádhernou přírodou. Tato země je ideálním místem pro odpočinkovou dovolenou, ubytování v hotelech je s plnou penzí a neomezenou konzumací nápojů. Je pro Vás připraven velký výběr sportovních aktivit vč. programů pro děti. Večery můžete strávit sledováním zábavních programů připravených hotelovým personálem či v hotelových restauracích, barech a diskotéce.

Historie:

doby před objevením ostrova Kryštofem Kolumbem se žádné písemné záznamy nedochovaly a archeologové mají k dispozici k prozkoumání tedy jen nálezy šperků, keramiky a zbraní z několika objevených historických sídlišť. Nejstarší obyvatelé, o kterých víme, byli Tainové, indiáni nepříliš rozvinuté kultury. Z jejich historie je jisté jen, že připluli na kánoích z delty řeky Orinoko ve 2. století n. l. S největší pravděpodobností se věnovali zemědělství a rybolovu, uctívali mnoho bohů (s tím byla spojena existence šamanů), žili v rodových společenstvech a svou zemi nazývali Quisqueia (“Matka země”). Příchod Karibů Příchod Karibů, bojovného kmene podle nějž je celá oblast pojmenována, datujeme do 11. století n. l. Usídlili se v severní části ostrova na poloostrově Samaná. Nemilosrdně útočili na původní obyvatele (Tainy) a postupně je vytlačovali z jejich původních obydlí. Taktéž věřili, že síla, chytrost a schopnosti zabitého nepřítele na ně přejdou, pokud snědí jeho maso, byli tedy kanibalové. První Evropané První Evropan, který na Hispaniole stanul, nebyl nikdo jiný než Kryštof Kolumbus. Stalo se tak 5. prosince 1492, načež si do svého deníku poznamenal: „Je to nejkrásnější země, jakou lidské oko kdy spatřilo.“ Jelikož to byl vůbec první ostrov, na kterém v Novém světě stanul, pojmenoval jej na počest Španělska a královny Isabely Kastilské Hispaniola. V té době na ostrově žilo cca 300 000 Tainů, kteří Kolumba s jeho výpravou přívětivě uvítali – obdivovali je, pomáhali jim a darovali jim mnoho cenných věcí. Objevitelé byli tímto chováním, ale i místní florou a faunou velmi překvapeni. Zprvu respektovali místní pravidla a příliš nezasahovali, ovšem jakmile si uvědomili, že zde mají nadosah obrovské přírodní bohatství, využili svoji převahu a začali celý ostrov kolonizovat – stavěli domy, pevnosti, kostely a paláce, těžili a drancovali, co se dalo. Z Tainů si Španělé udělali otroky a nutili je ke všem těžkým pracím (v dolech, na plantážích apod.). Zároveň s tím je začali obracet na katolickou víru – kdo odporoval, byl zabit. Tainové však umírali jen díky otrokářům, ale také díky novým infekčním chorobám, které sem byly zavlečeny (jejich imunitní systém samozřejmě nebyl schopen se efektivně bránit). Během několika let pod nadvládou conquistadorů se počet původních domorodců snížil na pouhý zlomek. Dovoz otroků Právě protože původní obyvatelé ostrova velmi rychle vymírali a nebyli příliš fyzicky zdatní (byli spíše mrštní než silní), rozhodli se dobyvatelé Španělé z Afriky dovážet černé otroky. První loď z mnoha s „čerstvými“ otroky přistála v Santo Domingu v roce 1509. Během velmi krátké doby tak černé obyvatelstvo tvořilo většinu populace. Význam slábne V polovině 16. století ovládalo Španělsko obrovské oblasti ve střední a Jižní Americe, kde byly objeveny další a mnohem významnější naleziště drahých kovů, takže ostrov Hispaniola postupně ztrácel na významu. Tečku za vším udělal nájezd piráta Francise Drakea na Santo Domingo v roce 1586. Boj o nadvládu a nezávislost Západní část ostrova (dnešní Haiti) patřila v 17. a 18. století Francii, což vedlo k častému soupeření se Španělskem. Ekonomicky nebylo toto území příliš významné, ale politicky rozhodně ano – místní situace se měnila na základě událostí v Evropě. Do konfliktu se často přimíchala i třetí strana – místní obyvatelé se mnohokrát pokusili nenáviděné okupanty svrhnout, ovšem povstání byla vždy (až na to poslední) potlačena. Teprve v roce 1844 se vlastenec Juan Pablo Duarte jako zakladatel a vůdce tajné společnosti „La Trinitaria“ domohl nezávislosti. Obsadil společně s dalšími vzbouřenci pevnost v hlavním městě Santo Domingu a vyhlásil samostatnou Dominikánskou republiku. Dnes je považován za národního hrdinu. Nestal se však první prezidentem, na toto místo se s pomocí armády prosadil velkostatkář Pedro Santana. Od Španělů k Američanům Samostatnost však neměla dlouhého trvání. Místní se obávali vojenské invaze Haiťanů a dobrovolně se vrátili pod španělskou správu. Druhá revoluce proběhla v roce 1863, kdy byla vyhlášena druhá republika a Španělé byli definitivně vyhnáni. Dominikánci se však nepoučeni krátce na to vrhli do náruče jiného giganta. Uzavřeli smlouvu o přátelství, dopravě a obchodu se Spojenými státy. Američané jim sice poskytli úvěry na veškerou potřebnou modernizaci i zlepšení zdravotní péče a školství, ovšem tím si nad Dominikánskou republikou zajistili plnou ekonomickou kontrolu. Chyba USA – diktátor Trujillo Se stoupající hrozbou komunismu chtěly USA v čele Dominikánské republiky osobu, která by s komunismem jasně nesouhlasila a pokusila se tuto ideologii potlačit. Tak bych v roce 1930 dosazen do funkce prezidenta Rafael Trujillo [truchijo] (předtím šéf policie). Spojené státy totiž zmanipulovaly volby, že dostal více hlasů než kolik vůbec bylo voličů. Trujillo neměl žádný zvláštní politický program, šlo mu především o realizaci “bílé společnosti”. Nastala tedy doba tvrdých represí a vyvražďování černošského obyvatelstva. Během jeho působení prý bylo zabito 20 000 lidí. Prý nechal popravit každého černocha, co nedokázal vyslovit správně “r” ve slově “perejil” (v překladu petržel). Jelikož jako diktátor rozmístil na klíčové pozice státní zprávy členy své rodiny, moc měl pevně v rukou a začal hromadit majetek. Později si díky okrádání Dominikánců a plundrování země stala celá jeho rodina nejbohatší na světě. Kvůli příliš okatému porušování lidských práv se Trujillo přestal USA zamlouvat, a proto CIA vycvičili speciální komando složené z Dominikánců, které na něj v roce 1961 spáchalo úspěšný atentát, takže celá jeho rodina tak musela narychlo emigrovat. To započalo v zemi občanskou válku. Diktátor Balaguer Nový prezident Joaquín Balaguer toho v zemi jako diktátorův bývalý spolupracovník k lepšímu moc nezměnil. S několika přestávkami se u moci držel až do devadesátých let. Lidská práva za jeho vlády sice nebyla potlačována tolik jako za Trujilla, ovšem stálo šlo o zkorumpovaný autoritativní režim s cenzurou, perzekucí a vším tím spojeným. Ekonomika Dominikánské republiky padala velmi prudce na dno. Proto byly provedeny určité sociální reformy, ty však ožebračily tisíce lidí a problém jen prohloubily. Téměř celá střední vrstva obyvatel se ocitla pod hranicí chudoby. Jediné, co pomohlo místní hospodářství zotavit, byl turistický ruch, který Balaguer podporoval. Dominikánská republika dnes Po několika staletích strádání je dnes sice Dominikánská republika chudou zemí s problémy, ovšem má demokratické uspořádání a slušné výhledy do budoucna. Její politický systém je pluralitní s dvoukomorovým parlamentem, prezident má však stále rozsáhlé pravomoci (je volen občany na čtyři roky).

Flóra + fauna:

K ostrovu Hispaniola byla matka příroda velmi štědrá a nadělila mu velmi bohatou faunu i flóru. V Dominikánské republice je zoology registrováno 5 600 druhů rostlin (37 % z nich je endemických), 112 druhů ptáků, nejrůznější hadi, dva vzácné druhy želv, motýli a hmyz. Nejzajímavějším zde žijícím savcem je pravděpodobně solenodon paradoxus nebo-li štětinatec podivný. Přírodní parky V této zemi se nachází celkem 17 národních parků a rezervací. Nejnavštěvovanějším národním parkem je zřejmě „del Este“ s divokými olivami, palmami a hispaniolským mahagonem na jihovýchodě ostrova. Těmi nejdůležitějšími jsou však zřejmě Par Armando Bermúdez a José del Carmen Ramirez sousedící v pohoří Cordillera Centra. Žije zde totiž 47 druhů motýlů, které nebyly nalezeny nikde jinde na světě, a pramení zde 12 nejvýznamnějších řek celého ostrova (Yague del Norte, Bao, Jagua,…). Velkou návštěvnost má též park Monte Christi v severozápadní části ostrova v jehož subtropickém lesnatém porostu žije 163 druhů ptáků a 11 druhů plazů (včetně krokodýla amerického). Parky Bauco de la Piata a La Paleta se pak od ostatních zcela zásadně liší tím, že leží v moři. Ten první byl vyhlášen zejména proto, že sem od ledna do dubna připlouvají velryby ze severního Atlantiku (asi 2 000 až 3 000 druhů), aby se spářily a porodily mláďata. V druhém je zase možno nalézt vzácné korálové ryby, chobotnice a úžasné korálové formace.

Jazyk:

Přestože je oficiálním jazykem v Dominikánské republice pouze španělština, Dominikánci jsou díky bujícímu turismu velmi dobře jazykově vybaveni, takže v turistických centrech můžete zcela bez problému použít svou vybroušenou angličtinu. Zvláště pak v restauracích, hotelech, směnárnách a větších obchodech je cizí jazyk samozřejmostí (většinou tedy angličtina, v některých oblastech i němčina). Místní turističtí (i jiní) průvodci často také ovládají italštinu a francouzštinu. Drobně doplněná Španělština Kromě několika málo výrazů týkající se místní kuchyně a fauny a flory je zdejší španělština téměř totožná s tou kontinentální. Lze se domluvit i s minimálními znalostmi tohoto jazyka – i když si nejste moc jistí s výslovností, tak i pouhý pokus naladí domorodce do dobré nálady, vaši snahu ocení a budou přístupnější čemukoliv, co po nich chcete. Základní slovíčka a fráze ze slovníku se můžete bez problémů naučit během dlouhého letu přes oceán.

Podnebí:

Ostrov Hispaniola, na kterém se Dominikánská republika rozkládá, leží v subtropickém pásmu s velmi teplým podnebím. Během roku je zde průměrná denní teplota 29°C a ani v noci příliš neklesá – v průměru na nepříliš dobře zvladatelných 20°C. Období dešťů Hlavní rozdíl mezi letními obdobími (létem a zimou) zde není teplota, ale množství dešťových srážek. V květnu začíná období dešťů, které končí až v říjnu. Z toho vyplývá, že hlavní turistická sezóna s jasnou oblohou a slunečným počasím je zde od listopadu do dubna. Ale nemusíte se bát, že byste si zde v létě dovolenou neužili, deště nejsou souvislé, je však důležité počítat s tím, že vždy minimálně jednou za dva až tři dny přijde ohromný liják. Ten trvá několik desítek minut, ale je skutečně intenzivní a způsobuje vysokou vlhkost vzduchu, rozvodnění řek a někdy i sesuvy půdy. Hrozba hurikánů Ještě horší je zdejší počasí pak od srpna do listopadu, protože se zde vyskytují hurikány – zasažené oblasti jsou pak totálně zdevastované, jejich rekonstrukce trvá vždy několik měsíců. Během hurikánů jsou i turisté ohroženi na životě, takže toto období není pro návštěvu příliš doporučováno. Obecně tedy platí, že dovolenou v Dominikánské republice byste si měli naplánovat spíše v období Vánočních svátků než uprostřed léta – nedejte tedy na lákavost last minute nabídek mimo hlavní sezónu, protože déšť vás nenechá chvíli v klidu.

Orientační ceny:

Orientační ceny Voda 1,5 litru – 25 Kč Coca-cola – 10 Kč Pivo – 60 Kč V restauraci Maso s přílohou – od 200 Kč Pizza – od 150 Kč Ryba s přílohou – od 220 Kč Těstoviny dle výběru – od 160 Kč Otevírací doba Velké obchody mají zpravidla ve všední den otevřeno od 9 do 18 hodin, v sobotu od 9 do 12 a v sobotu bývá zavřeno. Některé menší obchody (zvláště se staršími tradicionalis­tičtějšími majiteli) dodržují siestu, takže mají od 12 do 15 hodin zavřeno. Restaurace a bary jsou otevřené celý týden. Suvenýry Zajímavé suvenýry, které si chcete dovézt domů, můžete nakupovat na tržišti, ve stáncích u pláže i v kamenných obchodech. Cena bývá obvykle uvedena v pesos, v amerických dolarech nebo v obou měnách zároveň. Narozdíl třeba od arabských zemí se zde o ceně nesmlouvá a musíte ji respektovat. Hudba Mnoho turistů si při prvním setkání s tancem Merengue zamiluje jeho rytmy natolik, že si chtějí pořídit hudbu s ním spojenou na CD, aby ji mohli poslouchat i doma. Nabídka je skutečně bohatá a pravděpodobně si při výběru budete muset nechat poradit od prodavače (názvy vám toho asi moc neřeknou). Vyplatí se zajít do specializovaného obchodu – CD jsou tam o levnější než ty nabízené v obchodech se suvenýry a je tam také větší výběr. Výtvarné umění Na mnoha místech zcela určitě narazíte na prodej obrazů, které vás okouzlí svou jednoduchou krásou. Jsou na nich vyobrazeny typické scény ze života místních lidí jako trh s ovocem, rybářská výprava, východ slunce apod. Všichni obchodníci budou své zboží zcela jistě vychvalovat až do nebe, ale neupozorní vás na to, že umělecká hodnota těchto obrazů je nulová – jsou malíři vyráběny sériově pomocí šablon a pravděpodobně úplně stejný obraz, který se vám zalíbil u jednoho stánku, nabízí i jiný obchodník o tři stánky dál. Nejste-li však znalci umění a obraz kupujete pouze kvůli zalíbení, jistě vás potěší cena, která se pohybuje v řádech desítek dolarů a navíc se o ní dá s obchodníkem trochu smlouvat. Bojíte-li se poškození plátna, nechce si ho vyndat z rámu a srolovat do umělohmotné uzavíratelné tuby. U stejných stánků nebo hned vedle jsou obvykle nabízeny také sošky vyřezávané ze dřeva nebo pálené z hlíny, keramika, hrnečky, vázy a okrasné talíře. Stejně jako u obrazů to pro vás může být kýč nebo zajímavá dekorace, záleží na vašem rozhodnutí. Polodrahokamy Suvenýry se skutečnou výtvarnou i materiální hodnotou, které byste si mohli z Karibiku odvést, jsou například šperky se zasazenými polodrahokamy jantarem či larimarem. Může se jednat o prsteny, přívěsky, náramky, náušnice, brože apod. Jantar je celosvětově rozšířená, průsvitná, zkamenělá pryskyřice, jejíž barva se pohybuje ve spektru od hnědé až po žlutou. Kvůli tomu bývá většinou zasazován do zlata. Jeho velkého množství si na ostrově Hispaniola všimli již první Španělé a započali s jeho těžbou. Světle modrý nerost larimar je dominikánským unikátem, protože se nikde jinde na světě nenachází. Barvou i vlastnostmi se velmi podobá tyrkysu a bývá zasazován do stříbra. Doutníky Kubánský doutník Kubánské doutníky jsou ve světě sice známější než ty dominikánské, ale celá řada znalců je kvůli zvláštní nasládlé příchuti a kvalitnímu tabáku kouří mnohem raději. Po celé Dominikánské republice fungují továrny a manufaktury, kde jsou doutníky stále stejným tradičním způsobem ručně baleny. Narazíte na ně ve městě v každém větším obchodě. Za nejlepší značky jsou považovány La Aurora, Leon Jimenéz a Monte Cristi. Rum Rum je dominikánským národním nápojem, jeho roční spotřeba je zde obrovská. Pokud se rozhodnete ho ochutnat, vyberte si nějakou kvalitní značku jako Brugal, Barceló Gran či Aňejo – levné rumy nedosahují zdaleka takové kvality a rozdíl většinou pozná i neznalec. „Ohnivá voda“ je k dostání v běžným obchodech s potravinami, ale i v turistických nákupních centrech (vzhledem k velké produkci je cena přiměřená všude). Obsah alkoholu se pohybuje okolo 40 %.

Víza:

Občané České republiky si při pouhé návštěvě Dominikánské republiky netrvající déle než 90 dní nemusí vyřizovat víza, ale musí si zakoupit turistickou kartu. Ta stojí 10 amerických dolarů (USD).

Konzulát:

Avenida Bolívar 830, La Esperilla Santo Domingo Tel.: 001809 / 221 56 02

Důležitá tel. čísla:

Národní policie – tel.: (001–809) 6822152

El. napětí :

Narozdíl od nás mají Dominikánci v zásuvkách pouhých 110 voltů a liší se jejich tvar. Pokud tedy budete chtít nabíjet mobil, používat notebook, fén apod., musíte si ještě u nás zakoupit a přibalit univerzální adaptér.